Klasická decentralizovaná architektura v automobilu se skládá až ze 100 řídicích jednotek, přičemž každé z nich je přiřazena definovaná funkce: řízení motoru, airbag, ABS / ESP, nastavení sedadel, klimatizace, … Každá řídicí jednotka pracuje samostatně a s ostatními komunikuje prostřednictvím bran.  
V průběhu posledních desetiletí prošla decentralizovaná architektura historickým růstem, každá nová funkce byla doplněna o další řídicí jednotku. Dnes však naráží na své limity: rostoucí počet funkcí výrazně zvyšuje náklady na instalaci a kabeláž uvnitř vozidla.
V doménové architektuře jsou řídicí jednotky seskupeny do různých funkčních oblastí. Každá doména je zodpovědná za určitou oblast vozidla, jako je například pohon, infotainment nebo bezpečnost. Nadřazené řízení domény zajišťuje samostatný vysoce výkonný počítač (HPC). Ten koordinuje řídicí jednotky v rámci své domény. V oblasti bezpečnosti by to byly například řídicí jednotky pro systémy asistence řidiče, ABS/ESP a systémy řízení.
Ve srovnání s decentralizovanou architekturou se díky menšímu počtu zabudovaných řídicích jednotek snižují náklady na kabeláž a instalaci. Doménová architektura tak může ve srovnání s decentralizovanou architekturou účinně přispět ke snížení nákladů a hmotnosti. Navíc lze dodatečné funkce integrovat dodatečně s minimálním úsilím.
U zónové architektury se strukturování neprovádí na základě domén, ale podle lokálních zón. Například v rámci jedné zóny v automobilu je sdruženo několik funkcí. Podle toho lze do jednoho zónového řadiče sdružit a zpracovávat i funkce jako pohon a infotainment. Nadřazené řízení různých zónových řadičů zajišťuje centrální HPC. Výhoda je zřejmá: snížení počtu řídicích jednotek a jejich kabeláže až o 50 procent.

Požadavky, které z toho vyplývají pro HPC, jsou vysoké: Zejména zpracování obrazových dat v oblasti infotainmentu nebo kamerových systémů pro autonomní řízení vyžaduje bezpečný vysokorychlostní přenos dat s krátkými latencemi. Zároveň nesmí za žádných okolností dojít k výpadku přenosu signálu – jeho spolehlivost musí být zajištěna za všech okolností.  

Vysoký výkon, rychlý a především spolehlivý přenos dat – někdy i za nepříznivých podmínek prostředí – jsou tedy také požadavky kladené na zabudované konektory.

„Čitelnost“ signálu lze znázornit pomocí tzv. očního diagramu. Ten udává, zda lze přenášený signál v přijímači jednoznačně přiřadit k digitálním stavům 1 nebo 0.

Za tímto účelem signál prochází definovanou přenosovou trasou, přičemž je zaznamenáván osciloskopem, superponován a zobrazen. Takto lze zobrazit všechny možné průběhy signálu „nad sebou“. Teoreticky jsou přechody logických stavů nekonečně strmé a signální čáry se přesně překrývají. Vlivem vnějších rušivých faktorů a vnitřního narušení signálních párů se nárůst signálu zplošťuje a mění se výška amplitudy. Vzniká tak tvar oka, který dal tomuto diagramu jméno.

Vzhledem k tomu, že vysokorychlostní signály jsou obzvláště citlivé na elektromagnetické vlivy, vyžadují speciální ochranu signálu. Konektor může v tomto případě působit jak jako zdroj rušení, tak jako jeho přijímač. Z tohoto důvodu se doporučuje ochrana signálu pomocí stínícího plechu, aby byly citlivé signály chráněny před vnějšími vlivy.
Z obrázku 4 vyplývá, že i malý elektrický impuls může zkreslit užitečný signál. Přijímač již nedokáže jednoznačně interpretovat digitální stavy signálu HDMI již po krátkém impulzu o napětí 0,5 kV, zatímco přenos signálu stíněného konektoru zůstává stabilní i při napětí 4,4 kV.

Přenos vysokorychlostních signálů však neohrožují pouze elektromagnetické vlivy. Zejména v automobilovém průmyslu jsou konektory opakovaně vystaveny extrémním podmínkám prostředí, jako jsou vibrace a nárazy. Aby přenos signálu probíhal bez přerušení i v drsném prostředí, musí být konektor obzvláště robustní. Zde hrají rozhodující roli především konstrukce kontaktů, kontaktní systém a připojovací technika.