Moderní elektrotechnika podléhá více než kdy jindy jednomu trendu: miniaturizaci. Moduly a jejich komponenty musí být nejen stále výkonnější, ale také stále menší. Přesto se často používají v náročných reálných podmínkách. Komponenty, stejně jako konektory, se proto při zachování stejného zatížení stávají stále jemnějšími. Kvalitní konektor však tomuto namáhání odolává nejen stejně dobře jako jeho starší a větší bratr, ale dokonce ještě lépe. Důvodem jsou pokroky ve složení materiálů i v designu produktu, například v geometrii izolačního tělesa (obr. 1).

 Na odolnost konektoru má vliv řada faktorů. Jedním z nich je povrch kontaktů. Ten má zásadní vliv na životnost konektoru, která se obvykle měří v počtu zapojovacích cyklů. Při provozu v terénu je konektor vystaven určitým mikropo pohyby. Ty vedou k oděru povrchu a v důsledku toho k tvorbě oxidu (obr. 2).

Kontakty konektoru se vyrábějí lisováním nebo válcováním. Při lisování však na spodní straně lisovaného pásu vzniká nerovnoměrný povrch s ostrými hranami, který je viditelný pod mikroskopem. Běžné systémy se dotýkají právě této lisované hrany, což vede ke zvýšenému opotřebení povrchu a tím i k vyššímu přechodovému odporu. Tomu lze zabránit, pokud se pružinová tulipánová část v takzvaném procesu lisování a ohýbání ohnete o 90 stupňů, takže se hladkou, válcovanou plochou dotýká nožového kontaktu (obr. 3).
 
Pro dlouhou životnost konektoru je však rozhodující nejen konstrukce pružinové lišty, ale také konstrukce nožové lišty. I ta musí být totiž čistě vyražena a dále zpracována, aby se zabránilo vzniku poškozených, ostrých geometrií.

Ještě odolnější jsou naopak konektory s takzvaným „genderově neutrálním“ kontaktním systémem. Jejich zvláštností je identická geometrie kontaktů u obou polovin konektoru, tedy u zástrčky i zásuvky. Obě poloviny jsou tedy vybaveny jak pružinou, tak i nožovým kontaktem. Každý pin je tak v kontaktu se dvěma pružinami, přičemž zástrčka a zásuvka jsou vzájemně propletené a nemohou se od sebe oddělit. Zatímco oboustranná pružinová lišta při mechanickém namáhání vždy zajišťuje alespoň jeden kontaktní bod, propletené geometrie u genderově neutrálních kontaktních systémů zaručují, že přenos signálu vždy probíhá přes dva kontaktní body. Tato vysoká redundance tak umožňuje maximální bezpečnost kontaktu (obr. 5).

  Zatlačovací kolík má přitom větší úhlopříčku než průměr otvoru v desce plošných spojů. Kolík konektoru je v oblasti zatlačování pružný, aby se deska plošných spojů při zatlačování nedeformovala v důsledku působení fyzikálních sil. Deformace se proto omezuje na zónu lisování (obr. 8). Mezi kontaktním kolíkem a pokoveným otvorem v desce plošných spojů vzniká studené svaření: plynotěsné, korozivzdorné, nízkoohmové a elektricky dobře vodivé mechanické spojení, které je vhodné i pro zalévání. Je navíc specifikována v normě DIN EN 60352-5 a zůstává kontaktně spolehlivá i při velmi vysokých mechanických a tepelných zatíženích, jako jsou vibrace, ohyb a silné teplotní změny, a vydrží dokonce i rázové zatížení až 200 g.
 
Díky svým vynikajícím vlastnostem z hlediska odolnosti a desetkrát lepší míře poruchovosti (FIT-Rate) než u automaticky pájených konektorů se technologie lisování často používá v aplikacích s vysokými bezpečnostními požadavky, kde nesmí dojít za žádných okolností k přerušení přenosu signálu, například v airbagových systémech nebo modulech ABS a ESP.

 Geometrie izolačního tělesa konektoru navíc pomáhá chránit kontakty před poškozením během provozu nebo při instalaci. Měla by být navržena tak, aby citlivé kontakty uvnitř konektoru byly chráněny.

 Pomocí zkosení lze navíc zabránit poškození při montáži. Pomáhají vyrovnat posun desek plošných spojů při zasunutí v jakémkoli směru. Díky dodatečné záchytné oblasti lze obě poloviny konektoru spojit bez poškození i v případě posunutí ve středu nebo v úhlu (obr. 10).

Některé konektory jsou navíc vybaveny upevňovacími prvky typu Boardlock. Jedná se o kovové úchyty, které jsou připevněny k izolačnímu tělesu a zároveň se připájejí na desku plošných spojů (obr. 11). Tím zajišťují dodatečnou stabilitu – i za nepříznivých podmínek, jako jsou vibrace a nárazy.

Rozsah tolerance konektoru hraje při posuzování jeho odolnosti rozhodující roli. Pokud konektor nedokáže vyrovnat dané tolerance, vedou mechanické pohyby k opotřebení nebo dokonce k poškození konektorového spojení. Při instalaci zde pomáhají zaváděcí zkosení, která umožňují bezproblémové zasunutí nožového a pružinového konektoru. Avšak i ve zapojeném stavu je třeba překlenout mikropohyby. Toho se dosahuje díky geometrii kontaktů a izolačních těles. Pokud má konektor funkci „floating“, může kompenzovat až ±0,4 mm i během provozu. Tato funkce nabývá na významu, protože hraje rozhodující roli při osazování desky plošných spojů více konektory. V terénu však vznikají zatížení nejen ve směru x a y, ale také ve směru z (obr. 12).

 K důkladnému otestování konektorů z hlediska jejich odolnosti existují různé zkušební postupy. Při tom se sledují proměnné, jako je dielektrická pevnost a kontaktní odpor, a to před i po zátěžové zkoušce, a vizuálně se kontroluje stav kontaktů. Tak lze například ověřit vliv 500 cyklů zasunutí na dielektrickou pevnost nebo v klimatickém testu zjistit, zda má několikahodinové vystavení nejprve teplotě -55 °C a následně 125 °C negativní vliv na kontaktní odpor konektoru. Při teplotním šokovém testu musí konektor vydržet 100krát rychlý přechod mezi těmito extrémními teplotami po dobu 30 minut. A také středové a úhlové posunutí při zasunutí, stejně jako rozsah tolerance ve zasunutém stavu, by neměly být ověřovány pouze teoreticky na CAD modelu, ale měly by být důkladně testovány v praxi a jejich odolnost empiricky potvrzena. Stejně důležité je, aby byly různé zkoušky, které jsou pro kontaktní plochu kritické, prováděny také v kombinaci, aby se simulovaly reálné podmínky. Tak by se například mohly provádět kombinované zkoušky zapojovacích cyklů a zkoušky s agresivními plyny, aby se zajistilo, že se výkon konektoru z hlediska kontaktního odporu a dielektrické pevnosti nezhoršil a že kontakty neutrpěly žádné poškození (obr. 14).